Zákeřnější a prohnilejší proti prohnilým

Dva autoři obohatili podzimní trh novými knihami, svázanými s jedinou politickou stranou. Kometou, která na nebi politiky vylétla nahoru a rychle zhasla. Michal Viewegh a Jaroslav Kmenta každý jiným způsobem popsali poměry ve straně Věci veřejné. Nechcete-li přijít o iluze, raději je nečtěte. Dostanete přesný obraz reality, která se před mýma očima odkrývala jen pomalu a postupně. Byť se podařila odhalit jen špička ledovce, jsou to fakta drsná, neuvěřitelná a varující.

Mafie v Praze

Vieweghova kniha je tak trochu detektivka, tak trochu literatura faktu. Koláž. Četl jsem ji jedním dechem jako žádnou jinou knihu před tím. Mám plnou knihovnu světových autorů detektivek, od nejoblíbenějšího Connellyho, přes Ludluma po Francise. Když se ponořím do děje, většinou nejsem schopen přestat, dokud nedočtu poslední kapitolu. Mafii v Praze jsem četl jedním dechem i když přiznávám, že s úplně jinými pocity. Na rozdíl od klasických detektivek jsem protagonisty příběhu poznával. Jednotlivé zápletky byly z reality života, který probíhá kolem nás. O to více jsem se však do děje ponořil. Kniha mi pomohla upřesnit moje názory na některé osobnosti našeho malého, ale o to dravějšího rybníka. S některými jsem v kontaktu a proto to bylo tak jiné.

Všehoschopní, superguru Bárta

Na tuto knihu jsem čekal s napětím. Jaroslav Kmenta je novinář a autor literatury faktu, který proslul hlavně trilogií o Kmotru Mrázkovi. Z jeho práce v novinách lze vyčíst, že je prototypem člověka, který se nebojí, píše o komkoliv a platí u něj padni komu padni. Kéž by stejně pracovala naše justice. Kniha nezklamala. S důkladností a pečlivostí jsem byl proveden celým příběhem novinářské práce od prvního dne na besedě Radka Johna v Děčíně, po téměř současné dny. Kmenta se vyznal ze stejných pocitů, které jsem měl ze superguru Bárty i já sám. Popisoval jsem doma své dojmy manželce příměrem o houpačce. Chvíli by mu člověk věřil každé slovo, aby druhý den, konfrontován realitou pochopil, jak je to vše vykalkulované, vylhané a zaměřené zcela jiným směrem, než který se předkládá veřejnosti, kolegům i nejbližším. Úžasný manipulátor. Než jsem pochopil, že Bárta lže způsobem, že mu stoprocentně věříte, ztratil jsem mnoho času. Pro někoho budou možná překvapivé i charaktery ostatních v okolí Bárty - Karolíny Peake, Kateřiny Klasnové, Kristýny Kočí či Jaroslava Škárky.

Příběh strany Věci veřejné, politické divize ABL je vážným varováním. V dnešní době lze úspěšně manipulovat veřejným míněním a docílit stavu, kdy zcela pragmatičtí lidé přesvědčí statisíce voličů, aby jim dali svůj hlas na základě vykalkulovaného programu, se zneužitím popularity jedné figurky. Absence politického ukotvení nahradí zaměření na populistická hesla. Skupinka pražských ještě prohnilejších zákeřných prohnilých se může vydat do vlády a začít realizovat své plány na likvidaci těch "jen" prohnilých s jediným cílem. Nahradit je. S metodami dosud nevídanými. Odposlechy, vydírání, sledování, uplácení či fyzické násilí. V takové míře to tady ještě nebylo. Dozvíte se, že jste platili (daněmi) ABL za sledování skupinky poctivých opozičních politiků ve sdružení pro Prahu  11, i jak členka strany, vyrostlé na ochraně dětských hřišť na Praze 1 radí žralokům, jak zlikvidovat jinde v Praze mateřskou školku. Pochopíte, jak černí šerifové pronikli do struktur státní správy i proč to dělají.

Ti, kdo doufali před volbami v roce 2010 ve změnu, nemusí být zcela zklamáni. Změna nastala. I strany, které se dosud chovaly jako demokratické zareagovaly. Na zasedáních Poslanecké sněmovny je to vidět. "Reformní" zákony se schvalovaly v legislativní nouzi. Žádná nebyla a tak je rušil Ústavní soud. Vláda s opozicí vůbec nemluví. Přitom se přijímají změny na desítky let dopředu a je třeba hledat nejlepší cestu nutných změn. Místo toho se omezují práva poslanců i jen hovořit na plénu. Že by premiér nasával praktiky ABL? Nu, deabelizaci rozhodně odflákl.

Smutný je závěr, že je možné, aby strana se sektářskými prvky a kriminálními praktikami pronikla do Parlamentu a ostatní to akceptují. I ryzí demokraté jsou ochotni s nimi vládnout a podivují se, když jim klesají preference. Pokud se rozhodnete knihy přečíst, hodně odvahy.

Děkuji Jaroslavu Kmentovi za korektní práci, osobní statečnost a vytrvalost. Bez něj bychom věděli jen polovinu pravdy. A to říkám s vědomím, že 90% zásadních informací nám stále zůstává skryto.

11.11.2011