"Elitní" neschopná, nebo všehoschopná policie?

"Elitní" neschopná, nebo všehoschopná policie? To je otázka, kterou jsem si položil, když jsem četl závěry vyšetřování ve věci nalezené "štěnice" v bytě Kristýny Kočí. Ondřej Kudrna v článku, který je pod tímto textem se zabývá neuvěřitelným faktem, že nikdo se nepokusil sejmout ze zařízení otisky prstů a jak si nechali vymazat záběry z kamer. Co celou dobu zaráží mě, je tvrzení vyšetřovatelů, že zařízení bylo ve vyčkávacím režimu a ze SIM karty se nedalo zjistit, jaké měla přiděleno telefonní číslo. Jen úplný idiot by zařízení před odnesením do bytu nevyzkoušel. Je téměř 100% jistota, že SIM někdo poškodil po zajištění policií. To je ještě zrůdnější a fatálnější selhání. Jen úplný naiva může věřit prohlášení, že SIM byla poškozena předtím, než byla do bytu namontována. Fakta kolem otisků prstů a vymazaných záběrů kamer toto podezření výrazně prohlubují. Nevěřil bych, že toto někdy napíšu:  Policie ČR zaměstnává buď bandu diletantů a idiotů nebo zkorumpovaných neelitních panáků. Ať tak nebo onak, jsou zralí na vyhození bez nároků. Místo toho dostávají elitní odměny. Kam jsme to dopracovali?

1.8.2011

 

Ondřej Kudrna a dnešní Respekt:

Policie nechce najít člověka, který namontoval odposlech do bytu poslankyně

Z vyšetřování odposlechu Kristýny Kočí se klube jedno z největších selhání policie. Respekt zjistil další podrobnosti, že postupovala velmi ledabyle a evidentně tak, aby pachatelům pomohla zahladit stopy. Přitom jde o vážný politický skandál, v němž policie čelí podezření, že koná proti veřejnému zájmu.

Auto pod oknem

Členové nejmenší vládní strany Věci veřejné se letos navzájem tajně nahrávali (a nahrávky pak hned zveřejňovali) tak často, až běžný konzument zpráv ztratil ponětí, kdo zrovna a proč odposlouchává koho. Štěnice namontovaná do bytu tehdejší prominentní političky VV a šéfky jejich poslaneckého klubu Kristýny Kočí je však jiný případ. Jejímu objevu každopádně předcházely zcela zásadní obavy části politiků VV, že je chce jejich neformální šéf Bárta zničit.
Poté, co někteří lidé z vedení VV otevřeně kritizovali příliš autoritativní politický styl neformálního vůdce VV Bárty, začaly z nitra strany probublávat šokující informace, že tenhle „odpor“ vynesl rebelům odposlouchávání, sledování aut a taky nabídku „peněz za loajalitu“ od samotného Bárty. Výpovědi, které o tom letos na jaře média získávala, se často odehrávaly v pláči a velkém rozrušení těch, kdo jinak před kamerami drželi kamennou tvář. Nešlo přitom jen o pár hysterických reakcí, nad nimiž by šlo celkem snadno v emocemi vypjaté české politice mávnout rukou. Veřejnost se totiž zároveň v té samé době dozvěděla, že právě tyhle metody jsou součástí Bártova promyšleného plánu na ovládnutí politiky. Ve svém manuálu na „získání politické moci“, který unikl do novin, totiž Bárta označil vydírání, kompromitaci, odposlechy a korupci za klíčové nástroje. A nebyly to úvahy amatérského teoretika. Jak totiž vyšlo najevo, před nástupem do politiky ještě jako podnikatel a šéf ABL, největší bezpečnostní agentury v zemi, svým podřízeným nařizoval, aby právě těmito „nástroji“ získávali firmě nové zákazníky. Když pak přešel z byznysu do politiky, začali lidé z jeho okolí tvrdit, že podobným způsobem řídí i svoji stranu a ministerstvo.
Kristýna Kočí byla k Bártovi navenek dlouho loajální. Ostatně vděčila mu za hodně: do strany se totiž, jak řekla Reflexu, dostala díky němu, když před třemi lety hledala po stáži na pařížské univerzitě práci. Poté, co odpověděla na nabídku jedné personální agentury shánějící politology se specializací na Evropskou unii, se ocitla na pohovoru přímo před Bártou, kde jí už bylo řečeno, že se bude jednat o spolupráci s novou partají.
Co přesně Bártu na Kočí zaujalo, nevíme, protože on sám o tom nemluví. Každopádně jí ale hned dal příležitost, na kterou tehdy s chutí kývla: nejdřív připravovala odborné podklady pro Bártovu přítelkyni a političku VV Kateřinu Klasnovou, aby později dostala místo na kandidátce do parlamentních voleb a stala se šéfkou nově vzniklého poslaneckého klubu strany. Rozkol tandemu Kočí–Bárta přišel postupně. Kočí stále více vadilo, že všechna důležitá rozhodnutí dělá Bárta sám a ji i poslanecký klub při nich obchází. Uvnitř strany o tom proto začala mluvit s tím, že se to musí změnit.
Někdy v té době se pod okny jejího domu začala objevovat auta, která ji údajně měla sledováním od podobných vyjádření zastrašit. Když to nezabralo a Kočí ani poté s kritikou nepřestala, nabídl jí Bárta letos 29. března na privátní schůzce výměnou za konec její kritiky půlmilionový úplatek. A vzápětí – přesně o dva dny poté, jak později zjistila policie podle časového nastavení štěnice – někdo do jejího bytu tajně namontoval odposlech. Vzhledem k tomu, že nebylo jasné, jak Kočí s úplatkem nakonec naloží (později to ohlásila na policii), mohl štěnicí pořízený záznam o tom, že si ho ponechala, sloužit k jejímu politickému vydírání a tím pádem i ke kýžené „loajalitě“.

Jen žádnou stopu

Pro policii to měla být v podstatě rutinní práce, kdy ji řádné posbírání stop mohlo přivést k pachateli. Jenže jak se nyní ukázalo, policie od první minuty po příjezdu do bytu poslankyně Kočí, jak se zdá, dělala spíše vše proto, aby právě k tomu nedošlo. Jak totiž upozornily Hospodářské noviny, policisté nezajistili – v rozporu s obvyklou praxí – ani jeden z klíčových důkazů, bez nichž ale nikdy nemohli zjistit, kdo odposlech nainstaloval.
Ze štěnice, kterou předtím v bytě Kočí odhalila jí najatá bezpečnostní agentura (poslankyně měla pocit, že je sledována, proto si nechala prohledat byt; když agentura štěnici odhalila, nikdo se jí nedotkl a Kočí obratem zavolala policii), policisté vůbec nesebrali otisky prstů a také nepožádali o záběry z bezpečnostních kamer, které přístup do bytu čtyřiadvacet hodin denně sledují.
Detektivové přitom nebyli žádnými nováčky. Šlo o profesionály z výjezdové skupiny Prahy 1 doplněné o zástupce šéfa odboru korupce protikorupční jednotky Václava Němce, který na místě převzal vyšetřování případu s odkazem na jeho možné politické konotace. Ale jak teď zjistil Respekt, v rozporu s tímto rychlým nástupem nikdy on ani nikdo další nevyslechl členy ochranky, která dům, v němž poslankyně bydlela, nepřetržitě střeží. Němcovi lidé navíc nepožádali ani o svědectví úředníky, kteří pracují – často při otevřených dveřích – přímo naproti bytu poslankyně, a mohli tedy stejně jako ochranka toho, kdo štěnici přinesl, vidět. To však rozhodně není jediná nestandardní věc, jež celé vyšetřování provázela. Protikorupční tým dokonce ani nevyzpovídal člověka, který připadal do úvahy jako jeden ze žhavých kandidátů na pachatele.
Dům, v němž Kočí v centru Prahy bydlela, je majetkem ministerstva pro místní rozvoj. Jeho šéf Kamil Jankovský (VV) jeho byty nechává užívat svým vysoce postaveným úředníkům nebo jako v případě poslankyně lidem ze své strany. Před Kočí její byt obýval Jankovského náměstek Michal Janeba, muž, kterého přes Jankovského prvotní nesouhlas dosadil do jeho úřadu Vít Bárta, aby na ministra, jemuž Bárta nikdy úplně nedůvěřoval, „dohlížel“. Podobně Bárta postupoval i u dalších rezortů spravovaných VV, k čemu přesně takto dosazené lidi používal, jaké mu například předávali informace, ale není jasné.

Janeba chce svoji pračku

Faktem nicméně je, že právě Janeba si podle všeho nechal klíče od bytu i poté, co se z něj loni na konci listopadu odstěhoval. Podle poslankyně, která se do bytu přestěhovala letos 14. února, měl totiž náměstek byt navštívit minimálně jednou poté, co v něm už bydlela (přesné datum si Kočí nepamatuje, uvádí, že to bylo někdy koncem února či začátkem března; tytéž informace Respektu potvrdil i ministr pro místní rozvoj Janovský). „Pan Kříž z hospodářské správy ministerstva mi na mobil poslal zprávu, že mám v pračce prádlo, ale že si ji náměstek Janeba přišel odvézt, protože je prý jeho a on si ji tam zapomněl,“ říká Kočí. „Detaily jsem nezjišťovala, protože jsem zrovna řídila poslanecký klub a neměla jsme na to vůbec čas. Jen jsem panu Křížovi napsala, že mě to šokuje.“
Vzhledem k časovému vytížení, které obnáší funkce náměstka, je možné, že tam Janeba skutečně spotřebič, který stál v koupelně bytu Kočí, nechal dva měsíce, když ho zrovna nepotřeboval. Nedává ale logiku, proč, když si ho chtěl vzít zpět, o tom neinformoval novou nájemnici a šel do jejího bytu. „Už si na to přesně nevzpomínám, myslím, že jsem si tam pro pračku poslal sekretářky, musel bych se podívat do svých záznamů, jak přesně to bylo,“ odpovídá náměstek Janeba na otázku, proč šel do cizího bytu pro zapomenuté věci, místo aby normálně požádal nového majitele. Návštěva prozrazující vlastnictví druhých klíčů se každopádně odehrála zhruba měsíc předtím, než neznámý profesionál – neboť podle policie musel tak složité zařízení instalovat znalec – namontoval 31. března do bytu poslankyně odposlech, což je relativně dost dlouho před samotným činem.
„To, že bych šel na místo obhlížet terén pro umístění štěnice nebo tam někoho pouštěl, zásadně odmítám,“ prohlašuje náměstek Janeba. „Víc se k tomu vyjadřovat nechci.“ Šéf hospodářské správy Michal Kříž se k případu vůbec nechce vyjadřovat, takže není jasné, proč od Janeby po odstěhování nepřevzal klíče, jak se dozvěděl, že náměstek do bytu jde a zda šlo o jednu či více návštěv.

Hlavně nenajít viníka

A neptala se na to ani policie, která zároveň umožnila zničení klíčových důkazů. Několik hodin poté, co policie byt poslankyně „ohledala“ a zcela nepochopitelně při tom podle dostupných informací nezajistila žádnou z rutinně odebíraných stop, totiž někdo smazal záběry z bezpečnostních kamer právě z doby, kdy mělo dojít k instalaci odposlechu. Detektivové si předtím tyto záběry rovněž neprohlédli a smazání je tím pádem definitivně připravilo o nejsnadnější možnost, jak odhalit pachatele.
Zjištění montovatele odposlechu u Kočí přitom mohlo vyšetřovatelům hodně pomoci v rozpletení s tím spojené korupce kolem bývalého ministra dopravy Víta Bárty, který čelí podezření, že uplácel své poslance a jeho straně svěřená ministerstva využíval jako zdroj lukrativních veřejných zakázek pro financování dalšího politického působení VV. Ten, kdo měl zájem nevyšetřit štěnici v bytě delegátky Kočí, tedy podle všeho hraje daleko vyšší hru s jasným cílem neprokázat korupci vysoce postaveného člena vládní strany Bárty. To samozřejmě vyvolává otázku, nakolik mu v tom pomáhala sama policie, která místo aby věc rozpletla, to dokonale znemožnila.
Přímo na místě zasahovalo pět detektivů, kterým velel už zmíněný detektiv protikorupční jednotky Němec. O jejich horlivém vstupu na scénu už byla řeč. Jak zásah dál probíhal, však není příliš jasné. „Od začátku se pan Němec zajímal hlavně o to, proč je venku před domem tolik novinářů a kdo je tam pozval,“ vzpomíná Kristýna Kočí. „Taky se ptal, proč je v bytě víc mých spolupracovníků.“ V jednu chvíli se prý několik policistů zavřelo do místnosti, kde byla štěnice, co přesně se tam odehrávalo, však opět není jasné.
„Nevidím nejmenší důvod, proč bych vám to sděloval,“ říká do telefonu podrážděným hlasem detektiv Němec na otázku, jaké kroky tehdy v odposlouchávaném bytě podnikl, aby vypátral viníka. „Stejně tak vám nebudu říkat nic o důkazech. Rozhovor považuji za ukončený,“ utíná policista nečekaně hovor položením svého aparátu.
Více světla by tedy mohl vnést do věci Němcův nadřízený, šéf protikorupční policie Tomáš Martinec, který byl o Němcově výjezdu na místo dopředu informován. „V tuto chvíli na to nebudu odpovídat,“ říká Martinec na otázku, proč jeho lidé nezajistili ani jednu důležitou stopu. Tak jednoduše to každopádně odbýt nejde: právě Martincova jednotka je totiž v silném podezření, že stopy mohla záměrně nepořizovat, což je nejvážnější zločin, jakého by se mohla dopustit. Vzhledem k tomu, že Martinec svůj nedávný nástup do čela jednotky provázel slovy, že s jeho příchodem skončila éra záměrné likvidace případů ve prospěch mocných, by mělo být především v jeho zájmu rozptýlit všechna podezření, že tahle praxe dál nepokračuje.
Zvlášť když on sám byl jmenován ještě v době, kdy byl Bárta ministrem dopravy a kdy VV ovládaly ministerstvo vnitra, a mohl by tedy dnes mít motiv se lidem, kteří posvětili jeho výběr, odvděčit. „V žádném případě jsme nejednali na něčí objednávku, to neexistuje,“ prohlašuje Martinec. „Případ ještě není úplně u konce, paní Kočí si může podat stížnost na postup policie příslušné státní zástupkyni. Dokud v tomhle směru nebude rozhodnuto, nebudu k celé záležitosti víc říkat.“

Finta se hroutí

Právě stížnost proti postupu policie teď Kočí skutečně připravuje. „Jejich chování považuji za vysoce neprofesionální,“ sděluje Kristýna Kočí. „V nejbližších dnech si budu stěžovat, chci vědět, proč neprovedli zajištění všech důkazů a proč nevyslechli důležité svědky.“ O stížnosti, která může znamenat opětovné otevření již jednou uzavřeného případu včetně prověření postupu detektivů a jejich potrestání, bude rozhodovat pražská žalobkyně Hana Vrbová, manželka Martincova odvolaného předchůdce Libora Vrby. Právě ta má přitom dnes do případu největší vhled.
Byla to totiž ona, kdo od začátku dozorovala jak rozplétání korupce kolem exministra Bárty, tak nasazení štěnice v bytě poslankyně Kočí. Mluvit o tom se samotnou žalobkyní Vrbovou včetně toho, jak o stížnosti Kočí rozhodne, ale nelze. Podobně jako policie, ani ona dnes nechce sdělit, proč pod jejím vedením policie neprovedla základní dokazování a jestli to po ní vůbec žádala. Respektive s jakým argumentem to případně detektivové odmítli. „Nebudu nic komentovat,“ říká Vrbová. Jisté nicméně je, že jestli skutečně od začátku bylo cílem případ nevyšetřit, tak jednoduše to nakonec nepůjde.
Opoziční poslanci totiž chtějí kvůli této věci interpelovat ministra vnitra a k akci se chystá i policejní prezident. „V každém případě svým lidem nařídím kontrolu celé věci,“ tvrdí prezident Petr Lessy. „Budu ten poslední, kdo by chtěl nějaké chyby zamaskovat.“ A podobně chce postupovat i vedení rezortu vnitra. „Budeme se tím zabývat,“ říká náměstek ministra vnitra Jaroslav Hruška. „Vyžádám si informace od policejního prezidenta, a když zjistíme nějaké pochybení, obrátíme se na naši inspekci.“ Možnost, že se tak nakonec přece jen podaří zjistit, kdo mohl sabotovat výbušné vyšetřování včetně odhalení korupce kolem Víta Bárty, je tak stále ve hře. Q