Neřešme situaci v Kyjevě, s Krymem nemá nic společného

21.3.2014

Nebudu jmenovat, kdo výše uvedený výrok pronesl. Donutil mne napsat tento blog. A moje odpověď na tento výrok je až v tabulce na konci článku. Dosud jsem se na téma Ukrajina omezil na krátké poznámky na fb. Krize mne bohužel velmi znepokojuje a rozděluje i naši společnost. Vnímám, že je ohrožen mír, jež mi byl dosud dopřán. Byl jsem šťastná generace, která zažila politiky světového formátu, kteří se uměli domluvit, uměli ustoupit a nakonec pohřbít i studenou válku. Nejvážnější byla krize kolem Kuby, která mi velmi připomíná tu dnešní s opačnou polaritou, byla dohodou inteligentních lidí zažehnána. Díky za to bezválečné období v Evropě oběma stranám.

U internetu jsem strávil desítky hodin. Viděl jsem neskutečné množství videí. Přečetl kupu článků, když jsem se snažil pochopit co se stalo a kde je pravda. První dojem byl - nespokojení občané vyjadřují protest zkorumpované vládě. Nešlo než fandit a držet palce. Nešlo a nejde však o svržení režimu. Prezident i poslanci byli zvoleni demokraticky o tom nebyl spor. Pokud by šlo o svržení režimu, pak jde o cestu od demokracie kam? 

Začalo to být horší, když jsem viděl hořící policisty, které prezident postavil do kordonu bez zbraní a některé i bez štítu, na které partičky demonstrantů se zakrytými tvářemi házeli molotovy koktejly. Stupňovalo se to. Pak přišly videa s davem, který řetězem švihal přední řady Berkutu, píchal do nich klacky a najížděl v plné rychlosti nákladními auty. To byly situace, kdy podle pravidel všech zemí bylo možné proti útočníkům použít zbraň. Vzpoměňte na potlačení demonstrací v Madridu nebo zastřelenou mámu od děcka v autě před Bílým domem. A legitimní vláda UA nutila Berkut stále s holýma rukama vlastními těly bránit Parlament. Svědectví velitele Berkut z jedné oblasti, který prohlásil, že během odpoledne přišel o 10 lidí, když do nich začal někdo střílet zapadlo. Celý jeden oddíl byl donucen na podiu ve Lvově pokleknout a omluvit se, že bránili pořádek v zemi. Viděl jsem videa na která raději zapomenu. Policista s vypíchutýma očima, s uříznutou hlavou. Nutilo mě to však přemýšlet, kdo se tam chopil iniciativy. Jaká to byla síla?

Velmi mne mrzí, že jsme nebyli schopni pomoct i těžce zraněným popáleným policistům. Pak bych věřil naší nestrannosti a ryze humanitární snaze pomoci. Zkratkovitě lze říci, že jsme poskytli pomoc těm s popálenými rukami, ale ne těm s popáleným obličejem.

Zlom nastal 22.2. kdy se objevila informace, že prezident podepsal smlouvu s opozicí za účasti diplomatů EU a Ruska a v podstatě se vzdal moci. Majdan ji nepřijal a začala střelba. Připomeňte si odposlechnuté telefony mezi diplomaty. Přiznání administrativy USA, kolik peněz do projektu vrazila a poměrně silné podezření, že se střílelo z budovy, kam má přístup pouze Pravý blok. Jsem zvyklý se ptát, komu to slouží, když hledám odpověď na otázku, kdo to způsobil.  Janukovičovi přineslo použití zbraní v Kyjevě jediné. Musel vzít nohy na ramena. EU dnes tlačí na novou administrativu, že chce vyšetřit všechny násilné akty. Hlavní podezřelý však velí tajné službě. To není vtip.

V Parlamentu, U Jíkové, my v ČSSD mezi sebou, všichni se teď bijeme po hlavách argumenty. Můj osobní problém je jediný. Neumím si představit podporovat vládu, kde sedí neonacisté. A oni tam sedí. Množství důkazů o nacionalistických a k jiným národům nenávistných postojů u stran Pravý sektor a Svoboda je tak velké množství, že nemám pochybnost. Porušena byla Ústava UA, Parlament ztratil legitimitu. Dnes na toto téma mluvil přítel Zaorálek ve Sněmovně:

Tady zaznívají často argumenty, že něco nebylo stoprocentně podle ústavy a v téhle debatě, že podle ústavy něco nebylo pravidelně. Já sám, když nad tím přemýšlím, co bylo v mém životě podle ústavy a co ne, tak si vzpomenu na to, že jsem byl v roce 1989, na začátku roku 1990 kooptován jako poslanec do Federálního shromáždění. Chápete, já jsem byl poslancem Federálního shromáždění, který byl kooptován, který nebyl nikým zvolen. Nahradil jsem nějakého poslance, který musel odejít. Mám tušení, že tohle nebylo taky podle žádné ústavy. Ani se tím skoro nemůžu moc chlubit, že jo. Stát se poslancem federálu tím, že vás tam někdo pošle, vy si tam sednete... A tam se odhlasuje, že jste členem... To je hodně svérázné. Takže já jsem zažil ve svém životě omezené množství převratů a sametových revolucí. Ale tu jednu jsem zažil. A vím, že jsem nebyl podle ústavy federálním poslancem. Mám proto tvrdit, že to bylo všechno neplatné? Byla neplatná volba Václava Havla? Byla neplatná ta rozhodnutí, která jsme tam činili? Chápete, všechno je na vodě, jakmile to takhle vezmeme. Na vodě je samostatná Ukrajina, na vodě je česká sametová revoluce, na vodě je Krym. Takže já tím chci říci, že to čistě ústavní hledisko, kdybychom použili na události Ukrajiny a toho, co se děje kolem nás, tak jakoby nic neobstojí. A dá se použít úplně libovolně a můžeme se tím tlouct po hlavách tak, jak se nám hodí.Já vám říkám, že čistě legalistické ústavní hledisko při hodnocení v podobných situacích, jako jsou politické krize, ve mně neobstojí. A proto, když jsme byli na Ukrajině a jednali jsme tam v ty vzrušené dny, tak jsme se zajímali o takovou věc, aby rozhodnutí ukrajinské vlády Parlamentu - a teď se nesmějte, ale to bylo jediné, co jsme mohli říkat - byla co nejblíž ústavě, aby byla co nejblíž zákonům.

Chápete, to bylo to jediné, co zbylo. Aby to bylo co nejblíž! Stejně jako moje kooptování do toho parlamentu tehdy, aby bylo co nejblíž Ústavě. Protože v situacích politických krizí, v situacích, kdy máte dokonce desítky mrtvých, si myslet, že všechno bude čisté, je trochu iluze. Já jsem někde četl, že situace na Ukrajině se chvílemi podobá situaci v Rusku v roce 1917, kdy se vlastně veškerá státní administrativa rozpadá a k moci se může dostat skoro kdokoliv. A vlastně smyslem podobných situací je zvládnout je natolik, aby se krize neprohlubovala, aby nevedla k tomu, že se situace eskaluje, že se stát hroutí a že je dokonce nedej bůh stále více mrtvých.

Rozumím tomuto prohlášení. Platí pro revoluce, kdy je svržen nelegitimní režim. Ale tady byl svržen demokratický prezident, který kdyby podepsal dohodu s EU by byl oslavován všemi politiky na západ od Ukrajiny. Nemůže jít o změnu režimu. Jedině od demokracie k fašismu. Spíš to celé vypadá na tvrdý ekonomický zájem a lid Ukrajiny jsou jen loutky, které to brutálně odnášejí. A cítím tam i prvek dráždění medvěda, který byl zahnán do kouta a někdo ho provokuje. A spoučasně obkličuje. Stejného medvěda, který dodržel všechny sliby z doby konce studené války. My nedodrželi téměř nic. A teď se na mezinárodní smlouvu odvoláváme. Všechno souvisí se vším a tak přemýšlím i nad nedávnými úspěchy diplomacie Ruska při zažehnání války v Sýrii. A nabízí se otázka, není Ukrajina pomsta?

Závěrem tabulka výroků a reálně možných odpovědí na zamyšlení.

Argument

Možná odpověď

Je to anexe

Smlouva na 25 tis. vojáků je legitimní, právní stav mezi RF a UA. Co je problém, jsou neoznačení vojáci. Ženevská konvence takové praktiky staví mimo právo. I tato zjevně Ruská armáda však udělala jediné. Zabránila vstupu na území Krymu chaosu a chránila jeho obyvatele.

RF se chování jako Německo a dopouští se Anšlusu, srovnání s rokem 1938

Rakousko i Československo v době obsazení Německem měly legitimní vládu, nepanoval v zemi chaos ani bezpráví, dovolali jste se policie i soudu. Nic z toho dnes v UA zřejmě není. Vládne chaos, kriminalita narůstá do obludných rozměrů, zásobování vázne, za postoje a názory se trestá.  Posuzujeme tedy nesrovnatelné. Krym z Ukrajiny utíká díky pudu sebezáchovy většiny obyvatel.

Jde o okupaci cizích vojsk, srovnání s rokem 1968

Do Československa přijela vojska přesvědčovat populaci, že musí zůstat ve společenství východu. Na Krymu dnes opravdu nikdo nikoho nepřesvědčoval. Naopak demokraticky zvolený Parlament republiky Krym, zastoupený 5ti politickými stranami, hlasoval o své vlastní nezávislosti. A do RF vstupují jako samostatný suverénní stát po všelidovém referendu, které bylo nadstavbou a nepovinnou akcí. ČR se oddělila od ČSFR, stejně jako Kosovo od Srbska bez referenda.

Byla porušena Ústava Ukrajiny, proto není referendum legitimní.

V rovnoprávném a partnerském postavení je legitimní právo druhé strany kdykoliv odejít. Umíte si představit legální rozvod manželství jedině se souhlasem „silnějšího“ partnera. Ad absurdum jsou otcové zakladatelé USA stejní „zločinci“ jako jsou dnes označováni představitelé Krymu a Putin.

Zítra budou anexovány Karlovy Vary.

Demagogická replika. Aby územní celek měl právo na svou samostatnou existenci, je třeba víc než několik hektarů půdy. Historické vazby národa na území dlouhodobě žijících je nejpodstatnější z nich.

Na Majdanu došlo k revolučnímu svržení režimu, moc převzala nová vláda jejíž legitimitu odvozujeme od hluboké nespokojenosti většiny obyvatel a její touze po vstupu do EU. Janukovič vraždil demonstranty.

První rozhodnutí „nového“ Majdanem ovládaného Parlamentu byl jazykový zákon. To nesvědčí o tom, že nová moc uctívá hodnoty EU, kam usiluje vstoupit. Byť došlo k vetu a nebyl podepsán, prošel Parlamentem. To je děsivé poznání. Splňuje dnešní UA parametry vstupu? Demonstrací se dlouhodobě účastnilo hodně lidí, to je určitě výraz velké nespokojenosti, ale jedině nové volby mohly demokraticky rozhodnout. Přestože byly podepsány dohody opozice a Janukoviče o vypsání prezidentských voleb, čímž se neoblíbený prezident dobrovolně vzdal moci, byla dohoda odmítnuta a rozpoutáno brutální násilí s pomocí sniperů. Kdo střílel? Janukovič měl možnost vyhlásit výjimečný stav a neudělal to.

Moci se neujímají neonacisté, ostatně obě strany se z fašismu obviňují navzájem.

BBC natočila dokument, který dokazuje, že Pravý blok a strana Svoboda vyznávají nacismus. Již po první „oranžové“ revoluci, která měla být spíš nazvána hnědou, byl přiznán banderovcům, tedy účastníkům bojů II. Světové války na straně Hitlera v jednotkách SS, stejný důchod jako vojákům bojujících proti fašismu. Vám to nestačí?

Rusům nikdo neubližoval, k jejich ohrožení nedošlo, nedochází a docházet nebude. Jsou rovnocenným partnerem s Ukrajinci, Maďary, Poláky, Židy a Čechy, kteří na UA žijí v pospolitosti a pohodě.

To platilo dvě desítky let. Kdo to změnil a kdo podnítil národnostní rétoriku a začal uctívat poražené ve 2. světové válce, kteří svým chováním, zpočátku nevinně, později se zbraněmi, dostali svět do krvavých jatek, si přece umíme odpovědět všichni. Že tuto otázku vnímají Rusové citlivěji, než kdokoliv z nás, se nemůžeme divit, padlo jich v té době příliš mnoho. Nemohlo je semknout nic víc, než hrozba nového fašistického státu.

Srovnání s Kosovem kulhá.

Žádná situace není identická. I tady jsou rozdíly. Na Krymu proběhlo referendum. V Kosovu ne. A i kdyby proběhlo, výsledek by byl možná stejný jako na Krymu. Protože Srby nejprve vyhnali Albánci z Albánie a ti by hlasovali pro odtržení. Hlasovací právo by muselo být přiznáno těm, kdo byli na území trvale přihlášeni před válkou. A co srovnat Krym a Tibet? Pan Kalousek je ráno schopen kritizovat referendum na Krymu a odpoledne horovat pro samostatnost Tibetu na Číně.  A Kosovo je dnes Albánské, to že se nezměnily hranice je ryzí demagogie. Krym také prošel hlasováním parlamentu o samostatnosti a teprve v druhém kroku se přidružil do federace.

Neřešme situaci v Kyjevě s Krymem nemá nic společného.

Fatální hloupost. Neúrodu brambor nevyřeším trestáním traktoristy, který je ze země vyoral. Problém bude nejspíš v hnojení, zalévání nebo sadbě.