Nesestříhaná tiskovka k daňovým rájům

Dostávám maily - proč jste ustoupil ze svých názorů: „Proč netrváte na svém, vždyť máte pravdu“. Novinářská práce je dnes těžce selektivní, neprofesionální a ve svém důsledku matoucí. Informace o jedné události vyznívá na ČT úplně jinak než na idnes, nebo na novinkách. Jedna událost v délce pár minut a totálně zmatlaný výsledek práce profesionálů.

Proto jsem měl na TK včera kameru. A proto nesestříhané video sdílím. Padly tam věty, které se novinářům evidentně nelíbily.Dříve moje domovská NOVA předvedla manipulaci nejvyššího kalibru. Zbaběle jsem se postavil před novináře. 8 minut mluvil. A vrátil jim to, co udělal oni mě. Otočil jsem se k nim zády a další diskusi nepřipustil.

 

 

K tomuto videu je dobré ještě pročíst pár odstavců, které jsem se pokusil  veřejnosti předložit k zamyšlení.

 

Kdo je podle zákona o daních z příjmů poplatníkem – rezidentem v ČR

Spojka NEBO v právu vyvozuje, že splněna může být jen jedna podmínka

Opakem by byla spojka A

Bydliště

místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat

nebo

se zde obvykle zdržují

jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích

Z prostého přečtení textu zákona lze usuzovat, že pouhá změna „trvalého“ pobytu mimo ČR nezbavuje rezidenta zdanit své celosvětové příjmy v ČR, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak. Rezident zde má stálý byt, do kterého se vrací, má zde rodinu, pracovní nebo jiné vazby (tzv. sféra jeho ekonomického zájmu).

Definice daňového rezidenta - fyzické osoby - dle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění

Pokud poplatníkovi nevzniká daňové rezidentství ve smluvním státě na základě národního daňového předpisu, nemůže mu vzniknout ani na základě mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění6. Kritéria určování daňového rezidentství, zakotvená v mezinárodních smlouvách o zamezení dvojího zdanění, jsou určena k řešení situací, kdy na základě daňových předpisů smluvních států poplatníkům vzniká rezidentství v obou smluvních státech. Pro tyto případy mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění stanovují následující hodnotící kritéria pro stanovení státu daňové rezidence7:

Stálý byt - poplatník je daňovým rezidentem ve státě, v němž má stálý byt. Stálým bytem se rozumí takové bydliště, které má poplatník pro dlouhodobé bydlení8. Za stálý byt se nepovažuje byt pořízený pro účely krátkodobých pobytů, jako např. rekreace, studijní pobyt či pracovní cesta. V případě, že osoba má takovýto byt v obou smluvních státech, mezinárodní smlouva stanovuje další kritérium - středisko životních zájmů.

Středisko životních zájmů - za něj se považuje stát, ve kterém má poplatník osobní a hospodářské vztahy. V tomto případě se bere ohled na rodinné a společenské vztahy poplatníka. Správce daně v tomto případě posuzuje, ve kterém smluvním státě se nachází poplatníkova rodina, ve kterém smluvním státě poplatník vykonává zaměstnání, či ve kterém smluvním státě se nachází jeho majetek. Správce daně často přihlíží i k dalším podpůrným kritériím, jako např. stát, ve kterém má poplatník vedeny bankovní účty, nebo stát, který vydal poplatníkovi řidičský průkaz, atd. Nelze-li daňový domicil určit ani na základě střediska životních zájmů, mezinárodní smlouva stanovuje další kritérium - místo, kde se poplatník obvykle zdržuje.

Místo, kde se poplatník obvykle zdržuje - toto kritérium v praxi nastává v případě, kdy poplatník má dvojí bydliště a ani nelze dostatečně určit jeho středisko životních zájmů. Jedná se např. o situace, kdy občan žije půl roku v jednom smluvním státě a půl roku ve svém letním bytě, jež se nachází ve druhém smluvním státě. V tomto případě je pak důležitá skutečná délka pobytu v jednotlivém státě. Pokud nelze určit daňový domicil ani na základě kritéria místa obvyklého zdržování poplatníka, smlouva stanovuje další kritérium - státní občanství.

Státní občanství - v případě, že ani toto kritérium není dostačující, pak mezinárodní smlouva zakotvuje řešení těchto případů dohodou.

Řešení dohodou - ministři financí obou států se dohodnou, ve kterém státě bude poplatník daňovým rezidentem.

Zdroj: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1929v2690-zdanovani-prijmu-rezidenta-ceske-republiky-ze-zdroju-v-zah/?search_query=$issue=1I32

Důslednost na jedné straně (Německo) a impotence na straně druhé (orgány ČR) je dokumentována na případu Becker. Je téměř identický s našimi sportovci. Zdržoval se v Německu, fiktivně byl přihlášen v Monaku. Výsledek pokuta 500 000 eur, dvojnásobně vyměřené daně a podmínka.

Druhý případ Geparda Depardieux. Přestěhování do Belgie nepomohlo. Francie a Belgie mají podepsánu tuto smlouvu. Občanství RF samo o sobě nepomohlo, aby se vyvlékl z milionářské daně ve Francii, byl stále občan. Jediné řešení vzdát se občanství. Jak jinak chápat jeho dobrovolné vzdání se občanství Francie, než jako svobodné rozhodnutí, kterým se současně vzdává práv i povinností.

Naší právní úpravě je nejbližší úprava Německa. Státu, který důsledně kontroluje a stíhá daňové úniky. S údivem jsem zjistil, že na rozdíl od úpravy naší i zaměstnanci v  Bruselu placení z veřejných zdrojů Německa jsou německými poplatníky podle odstavce 2 bod 2. Zřejmě na rozdíl od českých. Tato úprava budiž podnětem ke změně českého zákona.

Německá právní úprava
 2. Podle § 1 zákona o dani z příjmu (Einkommensteuergesetz), ve znění publikovaném v BGBl. 2002 I, s. 4210 (dále jen "EStG"):
 "(1) Fyzické osoby, které mají trvalé bydliště nebo obvyklý pobyt v Německu, mají neomezenou povinnost k dani z příjmu. [...]
 (2) Neomezenou povinnost k dani z příjmu mají rovněž němečtí státní příslušníci, kteří
 1. nemají trvalé bydliště ani obvyklý pobyt v Německu a
 2. jsou v pracovním poměru s tuzemskou právnickou osobou veřejného práva, a kteří v důsledku toho pobírají mzdu z tuzemského veřejného zdroje, jakož i členové jejich domácnosti s německou státní příslušností nebo kteří nepobírají žádné příjmy či pouze příjmy zdanitelné výlučně v Německu. Toto ustanovení se použije pouze na fyzické osoby, které mají ve státě svého bydliště nebo obvyklého pobytu povinnost k dani z příjmu v rozsahu odpovídajícím omezené povinnosti k dani.
(3) Na základě žádosti fyzických osob, které nemají bydliště ani obvyklý pobyt v Německu, se tyto osoby mohou stát osobami s neomezenou povinností k dani z příjmu, pokud mají příjmy ze zdroje v tuzemsku [...]. To platí pouze pod podmínkou, že jejich příjmy za kalendářní rok podléhají přinejmenším z 90 % německé dani z příjmu nebo pokud jejich příjmy nepodléhající německé dani nepřesahují částku 6 136 eur v kalendářním roce; tato částka může být snížena, pokud je to nezbytné a přiměřené podmínkám v členském státě pobytu.