Vypůjčený titulek z Parlamentních listů:

Mašínové prý SNBáka museli zabít. Byl to zločinný komunista

Nabývám přesvědčení, že se někteří lidé v této zemi zbláznili.  Nevím, čeho se konkrétně Jaroslav Honzátko dopustil, že si vysloužil titulek, že byl zločinný komunista. Obchůzkář na Obvodním oddělení v malém městě, proháněl zloděje slepic a vyšetřoval pachatele dopravních nehod. Co z těchto jeho činností byl zločin? Zločinný komunista byl tedy i .........., nebudu jmenovat, byli nás za těch 40 let miliony. A když jste to nebyli Vy, tak to byli s velkou mírou pravděpodobnosti Vaši rodiče. Budeme se tedy za to nenávidět a titulovat od tohoto dne zločinnými komunisty?

Sněmovnou prošly zákony, které legalizují trestné činy spáchané na komunistech. Poslední novela není nic jiného. Předkladatelé tvrdili, Mašínů se ale ten zákon netýká. Jen do doby, než byl přijat. Pro ty zcela zabedněné pozor - zákon zatím platí jen pro ty trestné činy, které byli spáchány v období od r. 1948 do r. 1989. Dokonce se někteří odvažují tvrdit, že i činy, které jsou porušením ženevské konvence, spadají do tohoto rámce. 

Fajn, podívejme se na to z obecnějšího hlediska. Režimů na této planetě bylo a je nepočítaně. Z historie jsou známy doby inkvizice, vyhlazení mnoha kmenů indiánů, ze současnosti připomeňme Afghánistán, Kosovo, Irán a další. V některých státech, v dnešní "moderní době" zasahují i mezinárodní síly. Umíte si představit, že by vojáci, vysláni do těchto zemí přišli se stejnými myšlenkami - budeme vraždit všechny zločinné policajty v těch státech - zejména ty v uniformách pořádkových nebo dopravních jednotek? Skončili by před mezinárodním tribunálem v Haagu.

Podle premiéra šlo o reakci skupiny bratří Mašínů na kruté represálie v letech po komunistickém puči v únoru 1948. „K ozbrojeným akcím přistoupili teprve v září 1951, tedy v době, kdy již měli českoslovenští komunisté ruce potřísněné krví více než stovkami nevinně popravených a umučených, mezi nimiž byli i blízcí přátelé rodiny Mašínovy," konstatoval Nečas. 

Nu kradli již v roce 1946, na to jsou docela slušně zadokumentované důkazy. Jsem stejně mlád jako premiér, proto jsem tu dobu nezažil a troufnu si jen konstatovat, že to byla těžká doba na obou stranách, poválečná doba plná nepřátelství, podezřívání a snahy druhou stranu doběhnout. Na americké straně barikády fungovala také pěkná perzekuce. Cituji z Wikipedie: 

Jako éra mccarthismu se v historii USA označuje období počínající zhruba koncem 40. let 20. století a trvající až do konce 50. let, jehož hlavním rysem byl vypjatýantikomunismus přecházející až v antikomunistickou hysterii. Hlavním představitelem tohoto proudu byl senátor Joseph McCarthy, jehož příjmení dalo této epoše jméno.

McCarthy nikdy svá obvinění nedokázal.

Mccarthismus pro mnoho Američanů zejména ve vládních institucích, odborech, školství a zábavním průmyslu znamenal postihy, například ztrátu práce, na základě často jen vágních podezření, že sympatizují s komunisty. Mezi postiženými bylo i mnoho slavných jmen, například umělci Leonard BernsteinCharlie ChaplinAaron Copland,Jiří VoskovecArthur Miller a Orson Welles nebo vědci Robert Oppenheimer a Linus Pauling.

Obdobou naší StB byl v té době Výbor pro neamerickou činnost, pokud se nepletu pěkně ostří chlapci.

Byla to zkrátka hnusná doba, nebudeme z té doby oslavovat Stalina, Gottwalda, ale ani Mašíny nebo McCarthy. Tedy někteří z nás. Věřím, že všichni ti rozumnější. Ta doba však měla jeden zajímavý výsledek. Evropa zažila zřejmě nejdelší období, kdy na jejím území nebyla žádná válka. Měli jsme štěstí, že jsme v době bez válek mohl žít. A díky tomu, že nebylo víc takových bestiálních cvoků jako Mašíni jsme se vůbec narodili.

Ať nad skutky bratrů Mašínů přemýšlím z kteréhokoliv úhlu, nenacházím nic pozitivního. Byli to obyčejní zloději a vrazi. Je mi líto těch, kteří nemajíce jiných hrdinů modlí se k těmto existencím s pokřivenými hodnotami. Jejich příznivci se snaží na sebe strhnout pozornost, plout na vlně antikomunismu a nejsmutnější na celé věci je, že jejich ocenění zcela dehonestuje statečné jedince, kteří se za lepší zítřky byli schopni nezištně a ve prospěch většiny i obětovat. Tím věčným koukáním do zpětného zrcátka se pak přehlédne mnohé, co se děje před čelním sklem. Pozor na nehody. Antikomunismus má jednu slabost - není to program.

Jaroslav Honzátko byl mladý kluk, který položil život pro Československo, nepochybně pro svou vlast, jak to tenkrát logicky musel chápat. Nebyl ani lovná zvěř, ani není známo, že by se osobně dopustil čehokoliv. Byl náhodně vybraným snadným cílem. V každém jiném státě by si jej za to, že položil život vážili. Nikoliv v současné České republice. Tady je bezdůvodně a beztrestně nazýván zločincem. Stydím se za Vás titulkáři a nálepkáři. 

Čest památce Jaroslava Honzátka, padlého ve službě vlasti. 

29.9.2011